Kohout před Hyundai FINAL 4: Účastí Nymburka to není těžší

Říct to zkraje roku 2015 nebo 2016, nikdo by se nad tím při absenci dlouhodobých tuzemských hegemonů z Nymburka příliš nepozastavoval. Podkošová opora basketbalistů Pardubic Ondřej Kohout ale neváhá vyhlásit i před letošním vrcholem Českého poháru, kam stejně jako loni opět míří i Polabané, že za úspěch bude jeho tým považovat pouze vítězství. Ne to semifinálové, ale finálové. I na tom je poznat, že Beksa má hlavu nastavenou na úplně nejvyšší mety.

„I když už i postup do FINAL 4 znamená určitou prestiž, všechno ostatní než vítězství nemůžeme brát jako úspěch,“ vypověděl Kohout před víkendovým Hyundai FINAL 4, jež hostí Svitavy. „A pokud by to vyšlo na finále, a byl by v něm proti nám Nymburk, chtěli bychom ho porazit.“

V duchu své úvahy power forward k turnaji nepřistupuje ani tak, že loni a letos je s návratem Nymburka pro ostatní zase o patro těžší celé FINAL 4 vyhrát.

„Nymburk je největším favoritem a podle soupisky má nejkvalitnější tým, ale takový turnaj je o aktuální formě v těch dvou zápasech, jak kdo zahraje z jednotlivých hráčů, a na čí straně bude v rozhodujících chvílích větší štěstí. My nedávno v Nymburce odehráli výborný zápas v lize, když jsme skoro celou dobu vedli a měli i poslední útok na vítězství,“ připomene tři týdny staré ligové drama.

„Každý z těch čtyř týmů má tak reálnou šanci to celé vyhrát. Nestavěl bych to tedy tak, že to bude účastí Nymburka o tolik těžší. Každý zápas ve FINAL 4 je nesmírně náročný, rozhoduje každý balon a podle mě je skoro jedno, jestli v tu chvíli hrajete s Děčínem, Svitavami, nebo Nymburkem,“ vyjmenuje trojici ostatních účastníků.

A tohle všechno říká Kohout i s vědomím, že obhájce trofeje hraje v této sezoně i podle něj nejlíp za poslední roky. „S tím stoprocentně souhlasím. Od doby, co Nymburk víc sleduju i v Lize mistrů, to platí určitě. Hraje teď nejlepší a nejpohlednější basket.“

Jenže myšlenky na případný zápas s hlavním favoritem turnaje je teď ještě třeba zaplašit. Na Beksu čeká v sobotním semifinále od 15 hodin poslední týdny se vzmáhající Děčín. Ten vyhrál v této sezoně oba vzájemné ligové zápasy, naposledy před měsícem na palubovce Východočechů po famózním finiši rozehrávače Šišky. Pardubice v tomhle duelu sice už neměly svého lídra Burnetta, ani jeho náhradu Spearmana, přesto by je porážka před nadcházejícím pohárovým střetem mohla nahlodat. Nebo ne, Ondřeji?

„Nemyslím si, že by tyhle dvě prohry měly na něco vliv. Soupeř i my jsme z větší části pospolu už několik let a každý vzájemný zápas je neskutečný boj, většinou až do konce. To, že poslední dvě utkání vyhrál soupeř, nemáme v hlavách. Bude to opět ohromně těžké, jako každý jiný zápas,“ neznepokojuje power forwarda Pardubic, jež v součtu se závěrem minulé sezony padly s Válečníky už pětkrát v řadě.

To v sobotu může pomoct napravit i nedávná křídelní posila z bundesligy Brandon Spearman. Ten se už během prvních pár utkání v městě perníku stal s průměrem 16 bodů jasným top skórerem týmu, ač hrává jen 19 minut a naskakuje až z lavičky. Zdá se tedy, že do celku zapadl velmi rychle a po odchodu ligového top střelce Burnetta tak nenastal v útoku žádný propad.

„Dominez Burnett byl individuálně nesmírně kvalitní hráč, ale náš tým není o jednom dvou hráčích. Hrát může deset jedenáct lidí a sám jsem už v několika týmech zažil, že když odejde nejlepší skórer, dá to šanci ostatním, a když jsou to kvalitní hráči, možná to je někdy i ku prospěchu. Neříkám ale, že to přesně sedí na nás,“ začíná úvahu „insidera“ Kohout.

„Brandon je taky útočně velice dobrý hráč a do kabiny zapadl lidsky i herně v pohodě. Ještě máme s jeho začleněním nějakou práci před sebou, ale zatím nevidím sebemenší problém, dokonce si myslím, že nám tahle změna malinko prospěla.“

Vzhledem k tomu, že Burnett do svých rukou soustřeďoval nejen hodně střel, ale také často držel míč při rozehře, měly obrany soustředěním na jeho akce mnohdy i usnadněnou práci.

„Tak to je. Dominez byl náš nejlepší střelec, spoustu pokusů měl on a pro každou obranu je podle mě jednodušší, když se soustředí hlavně na jednoho hráče. I my, když máme takového soupeře, chceme, aby se rozstříleli nejvýš jeden dva hráči, ale teď se nás dostane k balonu víc a víc je nás tak nebezpečných, což je pro obranu o hodně těžší,“ potvrzuje Kohout, podle nějž aktuálně není zásadní to, že Burnettův nástupce Spearman chodí do hry až jako náhradník. „U nás je to velice vyrovnané a je jedno, jestli někdo jde do základu, nebo přichází z druhé vlny.“

Jedním z těch stále nebezpečnějších hráčů Beksy je v letošní sezoně po čase opět Kohout, který po problémech s kolenem a spíš protrápené sezoně 2015/16 v té minulé už opět našlápl a v probíhajícím ročníku si říká o pořád větší čas na kurtu dosavadními průměry 7,6 bodu a 5,3 doskoku za pouhých 16 minut. Aktuálně je šestým střelcem druhého týmu ligové tabulky.

„To moje zranění bylo tehdy docela vleklé a pořád to ode mě vyžaduje spoustu práce s tou nohou, protože je třeba ji průběžně stále posilovat. Fyzicky se už ale cítím dobře, i mi tam začaly padat střely, které mi padaly dřív, a psychicky se cítím taky dobře.“

První problémy s kolenem power forwarda potkaly už před čtyřmi lety. „Odehrál jsem s tím pak i celou sezonu 2015/16, ale bylo to špatné a muselo se to řešit artroskopií, po čemž mi návrat nějakou dobu trval, navíc následně přišlo i pár menších zranění,“ vypráví 205 vysoký hráč, který se fyzicky cítí bez problémů až poslední dvě sezony.

Šestadvacetiletý Kohout od návratu ze Španělska, kde působil jako mládežník, točí v Kooperativa NBL šestou sezonu. A jeho týmy, což byl dvakrát Prostějov a nyní už počtvrté v řadě Pardubice, pokaždé pronikly do závěrečného turnaje Českého poháru. Kohout však v aktivní roli přišel v roce 2014 o finále Prostějova s Nymburkem a před dvěma lety i o úspěšnou titulovou misi na domácí půdě. Proto musí být rád, že na nastávající víkend je připraven v plné polní.

Stejně jako děčínský soupeř Lukáš Feštr i on přiznal, že dějiště Hyundai FINAL 4 nepatří mezi jeho oblíbené. A hodně to má co dělat s prostředím, které ve svitavském stánku vytvářejí fanoušci domácích Turů.

„Svitavy a Děčín jsou jedny z nejtěžších venkovních hřišť. Ve Svitavách jsme nikdy nehráli lehký zápas, ať domácí měli jakýkoli tým, a já byl členem jakékoli sestavy. Určitě je to dané halou i atmosférou v ní. Hale je menší, lidi ji umějí zaplnit a jen nesedí, ale ženou domácí dopředu. Občas si i zanadávají, což k tomu nějak taky patří. Myslím, že mezi Tury doma a venku je velký rozdíl.“

I proto power forwardovi možná nevadí, že v semifinále FINAL 4 jeho tým čeká Děčín. Navíc očekává podporu červenobílých fanoušků. „Doufám, že bude velká. Do Svitav nás fanklub vždycky jezdí povzbudit a doufám, že, ať bude v jakémkoli počtu, vytvoří co nejlepší kulisu a bude naším šestým hráčem.“

Comments are closed.