Nepopsatelný pocit – neskutečně smutnej i hrdej zároveň!


S ONDŘEJEM SEHNALEM PO FINAL FOUR Když skončilo finále poháru, seděl dlouhé minuty na lavičce s nepřítomným pohledem. Do prodloužené bitvy dával absolutně všechno a za svých 34 a půl minuty stihl být třetím střelcem pražského USK, který v poslední minutě základní hrací doby stál jednu střelu od senzace. A pokaždé ji měl na ruce rozehrávač Ondřej Sehnal, i podle vlastních slov hrající svůj největší zápas mezi dospělými. Aby také ne! Sovy se ve 27. vydání Českého poháru probily teprve potřetí do finále a v něm za vedení 87-85 po 38 minutách byli tak blízko vůbec prvnímu titulu. Jenže nájezd 22letého dirigenta za stavu 87-87 favorizovaný Nymburk v obraně ustál a jeho trojku pár sekund do konce zvládl velkým zákrokem zblokovat Pavel Pumprla. Nedokázat to, možná Sehnal mohl svůj projektil sesměrovat do obruče, a to by znamenalo, že by měl vyplnit svůj slib za pohárový triumf – přeplavání Vltavy v centru Prahy.

„Neměl jsem v těch situacích žádné obavy, koncovky si naopak užívám. Obě ty poslední střely jsem mohl proměnit a už bychom teď asi měli úsměv od ucha k uchu. „Pampi“ (Pumrpla) ale při tom bloku ukázal, že je jedním z nejlepších obránců ligy. Možná jsem to mohl udělat líp, ale už nad tím nechci přemýšlet,“ drbal si Sehnal hlavu bezprostředně po finále prohraném 94-100.

Zažil v sobotu před 1600 diváky v hale plzeňské Lokomotivy, kde v závěru hlediště mohutně skandovalo „U-S-K!“, zatím největší kariérní zklamání?

„Je to nepopsatelný pocit – jsem neskutečně smutnej, jak to dopadlo, ale zároveň hrdej na to, co jsme předvedli, protože takhle proti Nymburku už dlouho nikdo nezahrál a dlouho nikdo nebyl takhle blízko. Dostali jsme ho do prodloužení, bohužel tam byl soupeř šťastnější,“ mrzelo rozehrávače.

I v prodloužení měl USK ještě šanci, půl minuty do konce se dostal na rozdíl dvou bodů. Jenže právě v nastavení jej zradily trestné hody, když hned čtyři minul. Naopak Nymburk své poslední čtyři šestky bezpečně proměnil. „Byla tam už neuvěřitelná únava. Nymburk má větší rotaci, nikdo nehrál přes 34 minut, zatímco u nás Raheem Appleby odehrál přes 41 minut a i já toho měl dost.“

Pražané přesto, že z náhradníků víc odehráli jen křídlo Marič a power forward Petružela, a museli tak maximálně spoléhat na svou základní pětku, obdivuhodně vydrželi celých 45 minut i v poměrně úzké rotaci. „V pátek po semifinále jsme měli výbornou regeneraci, což nám pomohlo, a na konci finále jsme byli v laufu. Člověk si tam říká – už jenom tři minuty, dvě minuty. Už je to víc o srdci než o nohách a fyzičce,“ popisuje kondiční stránku věci Sehnal, který samozřejmě nemohl pominout ani spektakulární show svého spoluhráče Raheema Applebyho.

Ten se svým výjimečným výkonem zapsal do dějin poháru, když Nymburku nasypal 36 bodů z nejednou i velmi těžkých střel. „Byl neuvěřitelný a já jsem zklamaný, že nebyl zvolen MVP, i když jsme finále nevyhráli, protože si to zasloužil. V prvním zápase nás dotáhl k vítězství, ve druhém až do prodloužení.“

Appleby spolu se svitavským Eugenem Crandallem předváděli v Hyundai Final Four velké věci a už jen svými driblérskými parádami se řadí k absolutní špičce ligy.

„Já tohle zažívám každý den na tréninku. Raheem má neuvěřitelný „mid range“ (střelbu ze střední vzdálenosti), dokáže dát jakoukoli dlouhou dvojku i těžkou trojku, umí najet, je to výborný atlet a třeba v domácím utkání v lize skoro zasmečoval i přes 213 vysokého Hankinse z Nymburka. Má těch předností v útoku neskutečně moc, ale já bych vypíchl i jeho obranné schopnosti,“ chválí kolegu Sehnal.

Po utkání jej musela mrzet i velká smůla jeho týmu, za nějž do finále kvůli viróze nemohl nastoupit power forward Proleta, který pak zásadně chyběl na doskoku. „Jeho něco trápí už delší dobu, ale zase ho výborně zastoupil Honza Štěrba, který musel hrát na pozici pět, a i Filip Petružela odehrál výborný zápas. Navíc (20letý) Petr Macháč, který běžně nedostává minuty, ukázal, že je schopen hrát i proti nejlepšímu týmu.“

Vedle výkonu Applebyho byla základem sovího úspěchu i minimalizace ztrát a stejně také disciplína v obraně, která nedávala favoritovi téměř žádné snadné koše. „Do obrany jsme dali všechno. Ono je to ale hrozně těžké, protože se musíte soustřeit na všech pět hráčů, nejde si od nikoho odpočinout, protože i Martin Kříž z podkošové pozice čtyři je schopen dát trojku. Rozhodl ale nepohlídaný útočný doskok Nymburka. S tím jsme bývali mohli i vyhrát.“

Nemalou součástí úspěšné obrany USK bylo stavění se na průrazy najíždějícím soupeřům, z čehož rezultovalo několik nymburských ztrát. Trénuje to tým Pražanů hodně? „To musíme, abychom v těch rotacích byli včas. Trénujeme denně prakticky dvakrát, takže není divu, že máme natrénováno. Pokud jde o samotné padání, tak i když pod jedním trenérem jsem zažil i to, tak s Dinem Repešou tohle netrénujeme. Jde prostě o to být v té pozici včas.“

I Sehnal potvrdil, že finále bylo poměrně velkou řežbou, kde rány lítaly, a byla nutná i ošetřování „Tak se proti Nymburku musí hrát, jen mě mrzelo, že to rozhodčí hlavně v závěru trochu víc nepouštěli. Je to finále, čtvtrtá čtvrtina, tam bych to nechal víc, protože tak se hraje všude.“

USK i dvěma pohárovými vystoupeními potvrdil, že teď má formu a je dvě výhry od čtvrtého místa v lize. Zvládnout líp poslední domácí utkání s Olomouckem, mohl se o 4. pozici dělit už nyní.

„Kromě toho posledního zápasu jsme teď měli obobí, kdy jsme hráli neuvěřitelně. Vyhráli jsme v Pardubicích i ve Svitavách a hrajeme podle mě druhý nejlepší basket v lize. A ve finále poháru jsme to ukázali,“ hlásí Ondřej Sehnal.

 

Comments are closed.